Kouslo mě hříbě!

Kouslo mě hříbě - co s tím mám dělat?

Některá hříbata jsou plachá, ale jiná jsou dost oprsklá a už pod matkou nebo po odstavu nás zlobí.

Hříběcí kousání má různé počáteční příčiny:
1. oplácení vašeho drbání - tak, jak si koně navzájem ošetřují srst - je nutné při hlazení a drbání malinkých hříbat po těle jim současně hlídat hlavu a nedovolit jim oplátku. Některé hříbě vás jen pošimrá, jiné kousne. Sledujte intenzitu vzájemného drbání 2 koní zuby - to přece nechcete. Hříbě si brzo zvykne, že vy od něj nechcete protislužbu. Netrestat, dělá to v dobré víře - včas předcházet! Je to dobrý trénink na to, aby hříbě pochopilo, že člověk není kůň - aneb kdo se nechá od koníka šimrat, koleduje si o okousávání.
2. upozorňovací štípnutí - když se věnujete jinému koni, a malý žárlí - on neví, že byste dali přednost zvukovému signálu (zařehtání), nebo aspoň dloubnutí nosem, jemu se zdá, že štípnutí je dobrý signál. Netrestat, předcházet - hlídat si příchod hříběte k vám a včas se mu také věnovat.
3. žádost o hru, nebo přijetí hry. K překvapení majitele hříběte může hříbě hlazení po krku nebo zvedání nohou považovat za výzvu ke hře a ono tedy reaguje štípancem, očekává poté od vás koňskou reakci - štípnutí, kopnutí. Netrestat - imitujete koňskou hru. Dávat pozor na koňskou hlavu, a hříběti poskytnout možnost dovádět s jiným hříbětem.
4. přetížení výcvikem - některý nadšený chovatel se domnívá, že svého "jedináčka" nejlépe zabaví prací ze země. Přetíží jej psychicky a hříbě se tomuto tlaku brání jak umí. Dávám přednost tomu, aby hříbě při odstavu umělo jen to nejnutnější, to, co potřebovalo k dosavadnímu životu u chovatele. U toho, co denně vodí koně na pastvinu, bude hříbě naučeno na vodění (a snadno to pochopí - jde za mámou tam i zpátky, jen od doby, co už se jí tolik nedrží, je jištěno vodítkem, což postupně přejde do vodění), pokud hříbě potřebuje od mala korekturu kopyt, bude muset být zvyklé držet dlouze nohy kováři, pokud pobývá 7/24 na pastvině, bude úspěchem, když ho na chvíli přidržíte za ohlávku a popojde s vámi pár kroků. Na tu výchovu je opravdu času dost, znám několik koní, kteří do 2 let nepoznali ani ohlávku a jsou O.K., dohonilo se to.
Obecně se tedy snažte předcházet podobným situacím. Tedy ne že se nesmí nikdy stát, ale pokud u hříběte pozorujete, že v některém z těchto situací vás kouslo, tak si na to dávejte pozor. Ideální je ohlídat si hlavu hříbátka a odstrkovat ji včas od sebe. Lze použít potrestání hříběte - dát facku na žuchvy, ale lepší je na něj zařvat - cokoli co vám vypadne z pusy, nejde o povel ale o trest křikem. Výhodou hlasového trestu je bezprostřednost reakce - zařvat au, nech toho, se vám povede v okamžiku, kdy ještě cítíte zuby, a nemusíte ztrácet čas otočením k hříběti, a pod. a pak hříbě přesně ví, co je nežádoucí chování (pokud po kousnutí jdete pro bičík a pak hříbě zmlátíte, neví za co to bylo).